INSPIRATIVNÍ KNIHY

Dnes je nemyslitelné, že by průměrně bohatý člověk složil svůj majetek do jedné truhlice či skříně, jak to bylo běžné ještě před 2. světovou válkou. Stejným způsobem, jako se naše domovy zaplnily věcmi a nábytkem, se zaplnila naše krajina různými kůlnami, garážemi a přístavbami, jež vesměs obsahují polyfunkční haraburdí. A něco podobného platí o automobilech – nejenom znečišťují ovzduší, ale hlavně zabírají místo pro lidi a stromy. To hlavní, co bychom potřebovali, je změna konzumního vzorce chování směrem ke společnosti, jež bude potřebovat méně věcí a tedy méně energie, a pak bude produkovat méně odpadů.
KRAJINY VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ – VÁCLAV CÍLEK
Zpráva o objevení vratičky

V prázdninové krajině dětských let, rozezvučené větrem a křepelkami, jsem míval svoji mez. Skláněla se do úvozové cesty, kterou vytloukala stovky let kola žebřiňáků do rulových balvanů. Tatínek tam vždycky zastavil, aby si kravky oddechly. Ve skutečnosti proto, aby hledal vratičku. Lehl si pak k ní do trávy a putoval přimhouřenýma očima oblohou.
KOUSÍČEK MODRÉ – JAN LACINA
Poměry nepoměry

Viděl jsem, jak ta obrovská mašina přijela, půl metru nad zemí uřízla nejméně stoletý obrovský smrk, odvětvila jej ve svých chapadlech, rozkrájela na menší klády, vložila je na svá „záda” a vydala se přes pařezy skolit další oběť. Trvalo to asi pět minut. Před očima mizel vzrostlý les, který vysázel lesník snad koncem předminulého století. V době, kdy ruční (a zručné) skácení, nařezání a odvětvení takového velikána trvalo třeba půl dne. Tehdy po něm zůstal nizoučký pařez, hrázka klád, vytříděné a očistěné větve na topení. A bylo k tomu zapotřebí značného fyzického úsilí, což bylo svým způsobem i přirozené omezení. Mizí les, který předek dnešního hospodáře koupil jako důležité rozšíření stávajícího majetku, z něhož žil celý jeho rod. Les, který se postupně těžil, ale i průběžně obnovoval po staletí, teď v době kůrovcové kalamity zmizel za dva dny.
ZÁPISKY POTULNÉHO LIDOPISCE PODRUHÉ – JIŘÍ PLOCEK
Nejsou to jen naše kosmické či romantické duše, které se vrací do krajin, jež propojují, ale také ekonomická nutnost. Globalizační vlna je za svým vrcholem. Nyní se opět učíme hospodařit doma. Eroze půdy, správné zacházení s vodou, přirozený les, čistý rybní, zdravá stáda, klid duše. Kolo štěstěny se opět obrací od vzdálených cílů ke krajinám domova a srdce. Dlouhodobě prospívají jen ty krajiny, které lidé mají rádi. Je v tom nějaká poučená ekonomika srdce. Ale bez Vysočiny či jiné krajiny, jejich básníků vizionářů a výtvarníků bychom na to jen tak nepřišli. Tato kniha není o návratu do dětství a šťastných chvílích v přírodě. Je o základech, na kterých se staví budoucnost.
KRAJINY SRDCE – CÍLEK, V., DOSTÁL, I., ŠTĚPÁNEK, V.
V Evropské úmluvě o krajině je krajina popsána jako důležitý prvek blahobytu jedince i společnosti. Krajina je svérázná část zemského povrchu, kde se stýkají a vzájemně na sebe působí horniny, reliéf, ovzduší, voda, půda, rostliny a živočichové a také člověk se svými aktivitami. Každá krajina má svoji polohu na povrchu Země, svérázný vzhled a vyznačuje se osobitým vývojem.
ZA PŘÍBĚHEM KRAJINY – ČEŠKOVÁ, A., KVASNIČKOVÁ, L.
Zatímco na rozhlednu lezeme kvůli krajině, do lesa chodíme kvůli přírodě… Příroda a krajina tedy spíše než co jiného představují dva typy vztahu ke světu. Krajina je to, čemu už nějak rozumíme, co máme před sebou a o co se můžeme starat. Je vůči nám vnější, a to i tehdy, když nejsme na oné rozhledně, ale uprostřed rozlehlého lesa – tehdy představuje aspoň obraz, kognitivní mapu prostředí, která nám říká, kde jsme. Anebo neříká, ale pak jsme se nejen ztratili my, ale ztratili jsme i krajinu. Krajina sice není celá úplně přehledná, má obzor, ale to, co je před ním, nás v daném momentě zajímá. Potřebujeme jí rozumět, ale nepotřebujeme se vůči ní vymezovat, ani nemáme potřebu být přímo její součástí. Proto můžeme mít měsíční krajinu, ale těžko měsíční přírodu – na to je Měsíc přece jen příliš cizí a mrtvý. (David Storch)
KRAJINA ZEVNITŘ – PAVEL HÁJEK
Láska člověka ke krajině není totožná s jeho potřebou krajiny. To je důvod, proč jsme lásku ke krajině v minulosti tak dlouho hledali, a to je bod, v němž se rozcházíme s obecnou představou. Každá láska asi z potřeby vzniká, nezůstává však u ní. Je-li hodna svého jména, respektuje práva svého objektu, je ochotna zříci se pro něj nepřiměřených nároků a je schopna v jeho prospěch jednat.
LÁSKA KE KRAJINĚ? – HANA LIBROVÁ
Přírodní a estetická hodnota krajiny je průmětem typických znaků a jejich typických kombinací do kladných a záporných hodnot, které je hodnotící subjekt schopen ´vyčíst´ ze smyslově postižitelných (převážně vizuálních) charakteristik daného místa krajinného rázu. Obě hodnoty jsou výsledkem obsahového hodnocení všech charakteristik krajinného rázu. Za kladnou přírodní a estetickou hodnotu jsou považovány typické znaky a jejich kombinace, jež jsou výsledkem trvale udržitelného stavu a vývoje dané krajiny. Estetická hodnota krajinného rázu je jednou ze součástí obecného estetického působení na člověka, jehož součástí je nejen krása, ale i ošklivost. Kladná popř. i záporná přírodní hodnota krajinného rázu je odrazem jeho kladně popř. záporně oceňovaných charakteristik.
KRAJINNÝ RÁZ – LÖW, J. a MÍCHAL, I.
Mravenci – tajní vládci

Na naší zahradě celé léto kvete bezpočet pomněnek. Modré polštářky těchto trvalek se vynořují ze všech koutů a neustále se bez ptaní stěhují do našich zeleninových záhonů a s velkým odhodláním se tam usazují. A protože jsou tak pěkné, většinou je necháváme být a zábor pozemku akceptujeme. Pomněnky však mohou být takto úspěšné jedině proto, že mají k ruce vojsko malých spojenců: mravenců.
TAJNÁ SÍŤ PŘÍRODY – PETR WOHLLEBEN
Prolínání starého a nového v krajině. Jdete-li po venkově, všímejte si, které jevy patří ještě k tradiční krajině a které už znamenají ovlivnění krajinou moderní. Týká se to všeho: sociálních struktur, předmětů, organismů i celých společenstev. Několik příkladů kontrastů ze vsi: český tříbarevný voříšek x pes ´rasově čistý´; nízké ploty z dřevěných planěk nebo zídky skládané z kamenů x vysoký drátěný plot nebo cihlová zeď…; síť polních cest a pěšin jdoucích po humnech s loukami a sady okolo celé obce x malý počet asfaltových cest nejkratším způsobem protínající ves a všude jinde pole až k plotům zahrad…; náves s husami a slepicemi na volno puštěnými x náves s parčíkem, anglickým trávníkem a stříbrnými smrčky…
BIOLOGIE KRAJINY – SÁDLO, J. a STORCH, D.
Koncentrovaným výrazem linií a rozhraní jsou aleje, typicky barokní prvek venkovské krajiny. Pohledově uzavírají cesty před okolní krajinou a tím je zvýrazňují, zviditelňují na velkou vzdálenost. Soustřeďují pozornost k průhledovým horizontům a zároveň nezabraňují ve výhledu do stran (i když rytmizovaně, přes kmeny stromů). Podle okamžitého počasí vytvářejí zcela specifická klimatická prostředí – stín, bezvětří, nebo naopak stálý mírný van větru vznikající roztříštěním a usměrněním jeho poryvů.
KRAJINA A REVOLUCE – SÁDLO, J. a kol.
Jen člověk, který umí žasnout, se umí pohoršit a pracovat na záchraně planety. Jen člověk, který má radost ze života, umí bojovat proti smrti. Ostatním je to jedno.
TVÁŘÍ V TVÁŘ ZEMI – MAREK VÁCHA
Krajina a paměť je jedinečná historická kniha, která se naprosto liší od všech ostatních. Skrze řadu svěžích barevných výletů prostorem a časem zkoumá a přepisuje náš vztah ke krajině kolem nás, způsob, jakým ovlivnila naši kulturu a představivost, a to, jak jsme ji naopak my přetvářeli, aby splňovala naše potřeby. Autor neústupně sleduje cestu přírodního mýtu časem a předkládá ji čtenářovu oku s originální imaginací, humorem, drzostí, vášní a hlubokou erudicí.
KRAJINA A PAMĚŤ – SIMON SCHAMA